T E X T Y . . .

Socha formou parku


   Začátek spolupráce s Podzimky je kuriozní. Na počátku je 25metrová žena - Ponorná socha Vltava, na které nejstarší Podzimek s firmou spolupracoval, do které se zamiloval a po ukončení jejího vynořování na Vltavě v roce 2000 ji zachránil před sešrotováním a uchoval v areálu firmy v Třešti. Při mé návštěvě té velké železné paní bylo vysloveno přání, abych vymyslel nějakou signální plastiku pro jeden z areálů firmy - bývalou cihelnu, kde sídlí ředitelství a výroba parket. Předpolí budov bylo skrumáží rozbité vozovky, zanedbaných zahrad, zbytků plotů, bud a náhodně zaparkovaných aut, pozůstatků to budování komunismu. A tak mi nápad vypadl z hlavy téměř okamžitě. Signální plastika nebude objekt - socha, ale park, alej živých stromů do místa, kde se jiné stromy proměňují v parkety. Pozadím parku měl být soubor dostaveb a staveb: 1. nová vrátnice, 2. přístavba truhlárny, 3. přístavba vstupní haly ředitelství formou zimní zahrady, 4. altán pro firemní setkávání v parku. Hlavním materiálem byla po konzultacích zvolena lámaná žlutá žula jako krásný a cenově výhodný místní materiál z blízkých lomů, dřevo na konstrukce staveb a rezavé železo na ploty a další prvky.
Od počátku jsem počítal, že zadní kulisu - dostavbu truhlárny - by mohl vytvořit industriální minimalista, jako je Standa Fiala. Ten se mnou kdysi po absolutoriu školy dělal sochy a spolu jsme se zúčastnili soutěže na dostavbu Staroměstské radnice. Obé bylo zábavné a efektivní.
V duchu Fialy jsem nakreslil návrh pro dostavbu truhlárny pro žádost o grant na výstavbu. Úspěšné vyřízení grantu spustilo poněkud překotné projektování a stavění. Původní řešení dřevo a kámen se změnilo na železo, v dané situaci méně riskantní. Stejný materiál se stal dominantním i pro vrátnici a vstupní halu. Ta byla z praktických důvodů minimalizována a horní část místo skleníku tvoří výhled z ředitelské pracovny. Pozadí parku tak je méně přírodní a vysočinské, ale více manažérsko-internacionální. Konzultace mezi mnou a Fialou v tom hektickém čase často probíhaly pouze formou SMS zpráv. Tyto dostavby a přístavby se děly už v takřka hotovém parku, jehož projektování a realizace probíhala v předchozích letech formou intenzivních konzultací se zadavateli a uživateli tak, aby plochy, křivky komunikací a parkovišť byly dokonale funkční, ale zároveň tak, aby dominantní byly parkové prvky. Různé terénní úrovně tu jsou vymezené nasucho stavěnými kamennými zídkami. Terénní vlny a zeleň změkčují dominanci zaparkovaných aut. Ty se dostávají po obou stranách do třetího plánu a takřka mizí. Skloubit středovou vozovku s příjemnou procházkou nebylo lehké, a tak v druhém plánu po obou stranách za habrovou alejí v zelených pruzích jsou mlatové chodníčky. Ten levý míjí umělý rybník, ode dna vystavěný z volně kladených kamenů. Ke konci procházky bude altán ze žulových monolitů. Z podobných monolitů je rovněž vstupní brána. Firemní logo v podobě siluety domečku ze tří dílů (tří Podzimků - otce a dvou synů) je rovněž ze žulových lámaných desek. Celý areál je kolem chodníčků rytmicky členěn žulovými patníky z pemrlované žuly, které večer osvětlují svými dvěma světly jak chodníky, tak trávu na opačné straně. V závěru parku bludičkové osvětlení vyvrcholí tajemnými světly kancelářských a ředitelských oken. V případě, že tam sedí ředitel, působí magicky i jeho silueta na pozadí červené plochy Fialou rafinovaně umístěné v nitru panoramatického okna. Člověk se tak stává onou vzácnou rostlinou na konci zahrady. Symbolické poselství.
Důležitým partnerem při výběru a komponování zeleně byl Vratislav Brabenec z Plastic Peoples, který citlivě a vynalézavě řešil rébus našich přání.
Důležitou ideou při celé realizaci v souladu s investory bylo nebourat nic, co může sloužit a vypadá slušně nebo zajímavě, nezpevňovat asfaltem nebo dlažbou nic, co není nutné, využít místní zdroje a kvalifikované lidi, neplýtvat penězi a být velkorysý tam, kde to pozvedne výraz celku.
Ještě k metodě stavění:
Zprvu bylo nutné sjednotit názory na řešení tří Podzimků, z nichž každý je osobností s vlastní hlavou a vlastním vkusem a hodnotovými měřítky, což se asi povedlo.
Při stavbě parku jsem určité části stavěl osobně se zaměstnanci firmy, zvláště rybník, kyklopskou zeď u truhlárny, v dílně komponoval tyče na mříž brány a plotu. Také jsem osobně upravoval trasování chodníků a povrchů, dotvářel tvarování terénu, korigoval stavění zídek, byl u výběru důležitých kamenů v lomu. Bez takové péče a flexibility zadavatelů a spolupracovníků by byla tato realizace vyloučena. V parku ještě chybí altán, ukončení kyklopské zdi u truhlárny kamenným třímetrovým objektem, soška stříkajícího vzlétavce na vrcholu kamenné desky v rybníku, dotvarování terénu a zeleň v okolí altánu a firemního loga.
Příjemné je, že se tak park ještě před dokončením stává inspirací pro další drobné podobné činy i v městě svého vzniku. Nakonec také tak byl míněn. Ne všude musí být před místy naší činnosti či pobytu hlavním estetickým prvkem dav aut, našich plechových spoluotroků, na žhnoucí asfaltové ploše.

Kurt Gebauer


Architekt 6-7/2005, Výrobní areál Podzimků v Třešti, Kurt Gebauer, strana 42-47