T E X T Y . . .

Město a socha


  Socha ve městě je legrace, recese, happening. Je to něco nepřirozeného, zdánlivě něco proti přírodě. Město bez sochy je však jak tělo bez duše..
Je to jako společenství bez svátků a slavností, které spojují komunitu.
Město s nedostatkem soch vypadá jako město skrblíků, chudáků, kteří jen živoří při starosti o základní existenci. Jako město, jehož obyvatelé nemají nic společného než privátní starost o přežití. Město beze soch vlastně ani není městem. Stavět sochy, to chce trochu furiantství, trochu velkorysosti a radosti ze života a chuti pospolitě se na něčem dohodnout, přesvědčit oponující většinu a uskutečnit to.
Tak to bylo trochu o společensko-společenském smyslu stavění soch. A teď něco o prostorově společenském smyslu. Město se skládá z domů a mezer mezi nimi.Některé mezery jsou funkční, jiné jen tak zbyly nebo vyšly. Ty funkční jsou většinou ulice, náměstí, parky, nábřeží, dvory, ty nefunkční jsou např. proluky po světových válkách nebo blbých režimech. Některé z těch funkčních i nefunkčních jsou povedené, jiné ne. Většinou tam, aby měl průměrný obyvatel chuť v některé té mezeře pobýt nebo odněkud někam s chutí zajít, potřebuje jeho oko něco menšího, než jsou domy a stromy. A od toho tu jsou sochy. vyplňují měřítkem onu propast mezi krabicemi proti dešti, kterým se říká architektura, a mezi vzorky přírody, které ve městě zastupují stromy.
Někdo by mohl namítat, že dostatečnou výplní této propasti je člověk, zvlášť když uvážíme, že většina soch ve městě až do nedávné doby byly sochy figurální. To je možná řešení jen zčásti. jednak je člověk v městském prostoru trochu malý (proto se sochy většinou dělají trochu větší než člověk), jednak málokterý člověk vydrží na jednom místě, i kdyby to místo vybral zrovna prostorově profesionálně. A pak co v extrémních situacích, když je venku zima? Nebo v noci, když už skoro všichni spí? V tu dobu tam sochy zůstávají a zabydlují prostory, které by jinak byly děsivě opuštěné.
Tak, to jsme probrali dva důležité důvody. Třetí je pro velkou část obyvatel nejdůležitější. Sochařství je z velké části funerální řemeslo. Sochy mají prodloužit život slavným, mocným nebo movitým nebožtíkům. také mučedníkům, prorokům, hrdinům, hnutím, epochám, idejím. některé z těchto jmenovaných položek jsou žádoucí, užitečné, jiné pokleslé a v diktaturách se dělají masově sochy i žijícím.
Esteticko prostorově společenská kvalita sochy může být nezávislá na kvalitě oslavované ideje, ale dost často pro blbé ideje vznikne blbá socha, anebo když sochu pro dobrou ideu organizují zasloužilí kulturní ignoranti, vznikne blbá sochy, v jejímž stínu skomírá i její ušlechtilá idea. Proto je velmi těžko kontrolovatelná užitečnost ideových soch a tak socha dost často město spíše hyzdí, než zdobí.
Také druhý extrém - sochy jen tak pro ozdobu nebo jednoduchý užitek, jako jsou fontány a bronzové figury pro pobavení, nemusí přinést mnoho krásy. Často tak vzniká něco plytkého, bez vztahu k místu, bez dobrodružství osobitosti, protože takových povrchností vznikají po evropských městech stovky a výraz jejich tvůrců se podobá jako vejce vejci.
Za zajímavý a užitečný způsob tvoření soch považuji hledání neukončených míst ve městě a jejich dotváření se smyslem pro náladu, prostor, historii, legendu toho kterého místa nebo vytváření takových míst a samozřejmě je důležitý výběr sochařů, kteří dokáží zvládnout venkovní prostor. Ti méně zdatní nechť raději vytvářejí sošky do obýváků, tam je také dosti místa a neomezená škála vkusu a kvalit všeho druhu je schopna pokrýt nabídku všeho druhu.. Do veřejného prostoru by přece jen mělo jít něco, co splňuje estetické nároky aspoň té znalejší a citlivější části obyvatel. Ti méně náročnější si zvyknou a postupně si vylepší svůj vkus. Naopak to nefunguje. Časem se většinou pozná, že ten nebo onen politik nebo komunální pracovník nebo skupina měla jiné než obecně prospěšné estetické zájmy při zadání pokleslé nebo nedostatečné sochy a pokud ne podezřelé zájmy, tedy určitě nedostatečný vkus či informace, a tak určitě tím poklesne popularita těchto reprezentantů. pomník jejich nebohosti však zůstává na věčné časy.

Kurt Gebauer


Architekt 08 2006, Město a socha I - Slovo, Kurt Gebauer, strana 2
Architekt 08 2006, Město a socha II - Profil, Kurt Gebauer dokumenace, strana 60-64